THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S nu-metalovými, hard-corovými a metal crossoverovými skupinami jako by se u nás poslední dobou roztrhl pytel. Zdá se mi, že trh s tímto žánrem začíná být pomalu ale jistě přesycen uskupeními, jejichž tvorba ztrácí někdy i více jak pět let na materiál svých zaoceánských vzorů. Kapely, které se snaží hrát rádoby moderní fůzi metalu, rocku a HC, se rodí jako houby po dešti a jednou z nich jsou i FEYE, pocházející z Velké Bíteše. V tomto případě žánrové mantinely, které definují tvorbu FEYE, tvoří nestoři nu-metalu KORN a poněkud méně skupiny profilující se podobně jako například ADEMA. Touha po tom mít podobný zvuk jako prvně jmenovaná veličina je zřejmá, ať už v nazvučení fieldovské baskytary nebo ve vokálu. Bohužel se zvuk i přes viditelnou snahu neosvobozuje od typicky českých atributů a celek zní poněkud suše a ploše. Co příjemně překvapí, jsou melodické vokály, které u podobných crossoverů bývají dosti katastrofální, zde mi sedí mnohem více než řvaní, sekané deklamace nebo šeptání, které občas zavání určitou křečovitostí – klidně bych snesl melodického zpěvu více, neboť se v této poloze zpěvák Carloss poslouchá celkem dobře a zajímalo by mne, kolik by toho Carloss dokázal vyzpívat. Nejen ve třetí skladbě „PAP (People Against Politics)“ je sice slyšet v hlase určité kolísání, nicméně jsem přesvědčen, že s odborným vedením by šly tyto nedostatky odstranit a posléze ze zpěvu vyždímat daleko víc.
Skladby by rozhodně snesly ještě poněkud proaranžovat, pohrát si se zvukem a vše dokořenit studiovou prací. Podobných libůstek jako je nahallovaný řev v „Let Everyone Die“ by CD jistě sneslo více. Jedním z největších nešvarů proma je fakt, že na něm nenaleznete nic, co byste již před pěti lety neslyšeli od jiných skupin. Chybí mi osobitost, odpoutání se od svých hudebních hrdinů. Některé pasáže zní poněkud klišovitě, hlavně pak úvod alba, ve kterém mi počáteční odpočítávání celkem dost kazí dojem z první skladby. Najdou se tu i nějaké dynamické nešvary, celkovému zvuku by určitě slušela kytara ve více vrstvách, která by měla větší tlak, ale už asi zabíhám do přílišných detailů. Mnohem více bych ale uvítal původní nápady, které by se nevázaly na omšelá klišé.
Další loď plující pod zástavou České republiky po numetalových kolbištích. K vyššímu hodnocení by výrazně přispěl osobitější rukopis ve skladbách, který, jak pevně doufám, si FEYE postupem času vytvoří.
4 / 10
1. War
2. Music Maniac
3. PAP (People Against Politics)
4. Let Everyone Die
Promo 05 (2005)
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.